Supervize ve školství

Supervizní podpora přirozeně patří k profesní kultuře a dobré praxi pomáhajících profesí. Nicméně v oblasti českého školství dosud není supervize dostatečně doceněna a plně etablována, ačkoli zvláště ve sféře vzdělávání a výchovy je nanejvýš potřebná, neboť v dlouhodobém horizontu přispívá k proměně a rozvoji profesní kultury.

Supervizní podpora může zřetelně vypomáhat s často zmiňovanými obtížemi jakými jsou např. odlidštění, přebujelá formalizace, nedostatek kvalitní reflexe pracovní zkušenosti, závislost na tradici a zažitých stereotypech, spoléhání na tradiční systém hierarchie moci atd.

Supervize je zvláště vhodná při vykonávání právě těch povolání, v nichž klíčovou roli hrají mezilidská setkání. Při práci s lidmi se nemůžeme prostě spoléhat na doporučené postupy a zjednodušující modely, což samozřejmě platí též pro školství.

Mnohé situace související s výchovně-vzdělávacím procesem představují výzvu pro hledání jedinečných a původních cest k jejímu pochopení a zvládnutí. Proto se v pedagogice neobjedeme bez hloubkové reflexe našich profesních činností a bez vzájemného sdílení těžce získaných zkušeností. Bez sebepoznávání a bez ochoty prohlubovat své porozumění druhým lidem a jejich situacím těžko můžeme nacházet naše bezpečné profesní místo v tak komplexních fenoménech, jako jsou ty, jež patří k výchově a vzdělávání.

Poskytování supervizní podpory je zcela kongruentní s vizí, kterou mezinárodně proslulý nizozemský odborník Fred Korthagen na vzdělávání učitelů označuje jako Profesní rozvoj 3.0. Jde o takové pojetí rozvoje kvalit učitele, které vehementně začleňuje do vzdělávání učitelů nejen kvalitní reflexi pedagogické praxe, ale též osobnostní rozvoj budoucích a současných pedagogů.